|
Padající listí
Jde jeseň k dlouhým listům, srostlým s námi,
i k myškám skrytým v snopech ječmene.
Žloutne nám štíhlý jasan nad hlavami,
i listí jahod, celé zmáčené.
A konec lásky nad námi se klene,
s uvadlou duší ztrmáceně jdem.
Dřív než láska na nás zapomene,
pojď, rozlučme se slzou, polibkem.
William Butler Yeats
|
  |
|
Jeseň
Rieky hladina sa vraští
od dýchania jesene.
Lieta sem-tam žlté lístie
ako vtáctvo splašené.
Zletelo už na chodníky,
vysedáva na tráve,
jazierko tam medzi krami
od neho je pehavé.
Sťaby sťahovať sa chcelo
s ostatnými vtáčaty,
a zda myslí, že sa na jar
k rodným vetvám navráti?
Aj mne jeseň brázdi čelo.
Zožltli mi nádeje.
Dohonil ma chladný vietor.
Darmo lietam — pozde je.
Janko Jesenský
...pod stromy v sadech chladno bývá z rána
a o polednách někdy zahlédneme tmu
odcházet k řece rudnou jeřabiny
a země nepatří už zase nikomu...
Jan Skácel
|
|
Pestré listoví podzimu
Podzimní větve vítr kloní;
dopil jsem džbán, je prázdný a zvoní:
na starých, zarudlých tvářích mých viz tu
nádherné barvy podzimních listů.
Listoví svítí jasně a rudě:
kde jsi, mé jaro, barvami chudé!
Po Ťü-ji |
 |
|
V září
Podzim už platí listím
svou útratu.
Je konec láskám, konec nenávistím,
podzim už platí listím
a není návratu.
I ze tvých očí padá
cosi jak list.
Je pustý park, je zpustlá promenáda,
z tvých očí slza padá
a listí z ptačích hnízd.
Vítězslav Nezval
|
 |
|
Stopadesátá báseň o podzimu
Tolik pádů
a tolik ticha bez konce
A tolik nevídané lsti
Jitra jsou jako neštěstí
a málokdo si toho všímá
Bylo nám jaro léto podzim
brzy nám bude krutá zima
A vítr v listí šelestí
J. Skácel
|
 |
